Tento školní rok byl školní výlet v režii žáků. Vybrali si místo, Prázdninový dům Sloup, kontaktovali pronajímatelku, domluvili termín, dobu příjezdu a odjezdu. Přišli s návrhem, že se sejdeme až na místě, kam každý doputuje po vlastní ose sám nebo s některými spolužáky. To se mi líbilo. Vybrali peníze a já zaplatila pobyt.
Ve čtvrtek po klasifikačním týdnu jsme se po čtvrté hodině odpolední začali scházet na místě. Průběžně jsme se ubytovávali na jednotlivých pokojích. S mírným napětím jsem čekala, jak dopadne odpolední a večerní program. Můj přístup zněl jasně: nic neorganizovat, jen dohlížet, že bude vše podle pravidel školního řádu a paní pronajímatelky. Mé obavy se brzy rozplynuly, děvčata program připravila, přesně jak slíbila. Ve skupinkách soutěžili v pantomimě a poznání písně, kterou měli dokončit. Kolem deváté jsme dali volný program, někdo koukal na televizi, někdo hrál na pokoji hry, někdo absolvoval večerní hygienu. Když jsem se v deset hodin chystala, že bude večerka, tak jsem s údivem zjistila, že většina je už na pokojích a někteří dokonce už spali. Klasifikační týden není náročný jen pro učitele, který zkouší přes šedesát žáků, ale i pro žáky samotné. To byl důvod, že jsem se mohla také v klidu vyspat.
Měli jsme dvě kuchyňky, kde si každý ze svých zásob nebo dokoupených věcí ukuchtil, co chtěl. Čínské polévky, pizzy, špagety, opečené buřty či žampiony, ranní vajíčka, čaje, kávy a k tomu řízky, či koláče z domova. O nádobí se postarali.
V pátek děvčata naplánovala celodenní výlet po okolí, návštěvu skalního hradu, lesního divadla, jeskyně a vyhlídky. Při zpáteční cestě jsme si dali rozchod, bylo kolem třetí hodiny. Řada vyrazila nejprve do obchodů pro dokoupení zásob nebo hledali restauraci. Já s manželem vyrazila do cukrárny. V šest hodin byl sraz „doma“ na další společnou akci. Dávali si ve skupinkách otázky se školní tématikou a zavzpomínali na zážitky z uplynulých společných let. Večer nebyli tak unavení, jako ve čtvrtek. Vzhledem k tomu, že celý výlet probíhal bez problémů, rozhodla jsem se jim dát prostor pro večerní „mejdan“. Skoro polovina se sešla na jednom pokoji a klábosila. Co půl hodinu jsem je chodila kontrolovat a naposledy jsem se s nimi dohodla, že v jednu hodinu skončí. Ze svého pokoje jsem je slyšela v jednu hodinu se rozcházet. Měla jsem radost, že dodrželi slovo. Ráno se sice některým stávalo hůř, ale i tak jsme před desátou odevzdali paní majitelce celý dům zpět, a postupně se rozprchli ke svých domovům. Moc jsme si to užila a poznala svou třídu z jiných stránek než jen ze školních lavic.
Jana Paulusová
Publikováno: 13.06.2025
