Pro většinu obyvatel naší vlasti nesmělé české Velikonoce mizí velikonočním pondělkem. Kdybyste, třeba i omylem, zabloudili do křesťanského chrámu v této době ( dnes je 15.5.), mohla by Vás zaujmout trvalá slavnostní výzdoba už tak slavnostních prostor i běle až zlatě zářící liturgické oděvy. Je naprostou pravdou, že nejvíce se slaví v církvi, v té mé, římskokatolické zcela jistě. Křesťané slaví Velikonoce během sedmi velikonočních týdnů, se Slavností Seslání Ducha Svatého vlastně během osmi. A je vpravdě co slavit. Jestliže si nekřesťané připomínají o Velikonocích znovuožívající jarní přírodu, pak křesťané slaví Život sám. Vlastně původce všeho jsoucího. Bůh zjevil své jméno proroku a vůdci Izraele. JHVH znamená Jsem, který jsem. Nic a nikdo není životem (nemá život) ve stejném slova smyslu. Všechno, co existuje, vděčí za své bytí právě tomuto přesažnému, neuchopitelnému a přesto nám skandálně blízkému Bytí. Je nám blíž, než my sami sobě. Jak říká apoštol Pavel: V Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme. Člověk je jediným bytím, které bylo stvořeno pro vztah s Bohem. Byli jsme stvořeni jako obraz podle Obrazu Božího. Křesťané nazývají Boha svým Otcem. Pozemští taťkové a mamky, pokud jsou normální, milují své děti bezpodmínečně. Ať už jsou nadané, či méně disponované, ať nosí dom jedničky nebo sedmičky, zdravé i nemocné, silné nebo slabé. O to víc Bůh, který je Otcem v nejvyšším smyslu miluje své syny a dcery. Svou lásku naplnil tím, že se ve svém jednorozeném Synu stal člověkem, abychom se my lidé mohli stát bohem. To vše se děje ne toliko na základě slov a příslibů, ale na základě daru. Tím darem není žádná laciná cetka, nebo vánoční dárek, který se po třech dnech omrzí. Tento dar je doslova a do písmene provždy. Je věčností vloženou do člověka. Tím darem je Duch Svatý, tedy Bůh sám. S Ním má člověk všechno, i kdyby neměl nic. Bez něj nemá nic, i kdyby všechno měl…
Mgr. Jan Hedvík + jáhen
Publikováno: 21.05.2026