Učitelka

Budou to prázdniny bez konce.
 

...naposledy zavřu školní dveře a už je neotevřu. Odejdu z malého třídního pódia před tabulí od hodných i zlobivých žáků a nebudu muset opravovat úkoly, ani prověrky, ani přemýšlet o tom, zda jsem dnes udělala všechno správně, jestli jsem nebyla moc přísná nebo málo přísná, jestli jsem nezapomněla  splnit některou z každodenních povinností.

Moje vlastní děti už mě nebudou podezírat z toho, že se po prázdninách do školy těším a manžel mi nebude připomínat, že já už maturitu mám, tak si nemusím před maturitními zkouškami( když vlastně zkouším já), tolik opakovat.
 

Ono být přes čtyřicet let kantorem je...i zajímavé. Nejdřív- myslím na začátku pedagogické kariéry, jsou rodiče žáků starší než vy, další pak věkem doženete a nakonec už stále vedete. Váš věkový rozdíl od svěřených žáků narůstá a vy získáváte nové zkušenosti s vlastními dětmi.V jednu chvíli máte stejně staré pubertální potomky doma i žáky ve třídě...a pak, když se vše zklidní (protože čas se nezastaví), se zastavíte vy.
 

Učit vás stále baví, ale schodů do patra je moc, sešity jsou těžší než dřív, auto není kam zaparkovat...

A začnete být k žákům nezvykle hodní, shovívaví, snižujete nároky: "babičkovatíte".

Už jste leccos v životě pochopili, máte nyní i dost času, ale...
 

Zaučila jsem si myslím dostatečně, se svými třídami se občas vídám a mám radost, když se lidem daří. Vzpomínám i na své kolegyně a kolegy.

 

Děkuji všem!