exkurze Osvětim - Vělička - Krakov

Koncentrační tábor Osvětim

Už příjezd do tábora začíná být intenzivní…Ostnaté dráty připomínající jehly zabodávající se do srdce, pár zřícených domů. Člověka začíná mrazit ještě před samotným vstupem do tábora. Nejprve procházíme nekonečnou halou, kde zní tisíce jmen nevinných mrtvých. Následně se ocitáme přímo před branou s nápisem Arbeit macht frei. Z něho je možné cítit tu beznaděj, kterou všichni vězni nejspíše poznali. Další zastávka následuje v muzeu. Prohlížíme si vitríny, ve kterých jsou boty všeho druhu, nádobí, které si tito lidé vzali s sebou v domnění, že budou pouze přestěhováni na jiné místo... Srdcervoucí pohled je na dětské šatičky, které nosila některá z holčiček. Zamrazí nás též pohled na tunu lidských vlasů a na koberec z těchto vlasů vyrobený. Emoce prožívané v této chvíli jsou naprosto nepředstavitelné. Nedokážeme pochopit, jak se toto mohlo vůbec dít. Průvodce nás zavádí na jedno z nejděsivějších míst celého tábora – do spalovny a plynových komor. Je to místnost bez oken a bez života, přesto je zde tolik bolesti než kdekoliv jinde. Každý by se měl aspoň jednou za život podívat přímo do Auschwitzu. Měli bychom si připomenout hrůzy, které se děly, aby se už nikdy neopakovaly. Osvětim je totiž místem, kde se zastaví čas. Ne kvůli tomu, co se tam stalo, ale proto, že k tomu nesmí už nikdy dojít.

A. Honkeová

Za historií na hrad Wawel

Na začátku dubna, konkrétně ve dnech 3. a 4. 4.2025, jsme se spolužáky navštívili Krakov. Toto město se nachází na jihu Polska, leží na řece Visle a je známé velkým množstvím historických památek i krásných parků. V jeho okolí se nacházejí solné doly Vělička a dva koncentrační tábory, tato místa jsme rovněž navštívili. Naší první zastávkou v Krakově byl hrad Wawel a katedrála, sídlo starobylé univerzity a arcibiskupství. Před výstupem na Wawelský kopec jsme se zastavili u sochy draka, který chrlí oheň. Tato socha se pojí s legendou, podle které zdejšího nebezpečného draka lstí přemohl rytíř Krak, jehož jméno město nese dodnes. Na nádvoří hradu jsme si prohlédli katedrálu, věže a malou kavárnu. Obdivovali jsme krásnou architekturu staveb a pokochali se výhledem na Krakov. Naše prohlídka pokračovala do katedrály svatého Stanislava a svatého Václava, polského posvátného místa, kde se nachází 18 kaplí. Je také tradičním místem korunovací polských králů, z nichž mnozí jsou tu pohřbeni. Vyšlapali jsme desítky schodů do Zikmundovy věže a měli jsme možnost se dotknout jedenáctitunového zvonu a přitom si něco přát. Poté jsme si prohlédli katedrální muzeum Jana Pavla II., kde je uložena sbírka uměleckých předmětů shromážděných ve 20. století. Jsou zde např. olejomalby ze 14. století, sochy, vázy a kolekce vlámských tapisérií z 16. století.

Hrad Wawel a samotné město Krakov jsou zapsány na seznamu světového dědictví
UNESCO. Navštívit toto místo bych doporučila každému nejen kvůli krásné architektuře, ale i
zajímavé historii.

M. Valečková

Krakov

Když se řekne Krakov, většina lidí si vybaví královský hrad Wawel nebo atmosféru plnou historie. A právě tohle jsme chtěli zažít na vlastní kůži. Vyrazili jsme brzy ráno a asi po šesti hodinách jízdy jsme v odpoledních hodinách dorazili do srdce bývalého hlavního města Polska.

První kroky nás zavedly k soše draka pod hradem Wawel. U draka, o kterém se vypráví legendy, jsme nějakou dobu čekali, abychom viděli nezapomenutelný okamžik, a to když drak začal chrlit oheň. Po této úžasné podívané jsme zamířili na hrad Wawel a ke katedrále, která se nacházela v hradním komplexu. V této katedrále jsme měli možnost dostat se do její věže, a tak jsme se chopili příležitosti a šli. Na vrcholu této věže jsme obdivovali nejen zvon Zikmund, ale také úžasný výhled, který se nám naskytl na řeku Vislu a na celý Krakov.

Dále jsme procházeli centrum starého města a obdivovali jsme celkovou atmosféru a architekturu. Procházeli jsme město po tzv. Královské cestě, po které v minulosti projížděli polští králové. Tato cesta ovšem není pouze historickou trasou, ale je také výjimečnou cestou kolem nejdůležitějších památek. Naše další kroky směřovaly na Rynek Główny – hlavní náměstí, které patří mezi největší středověká náměstí v Evropě. Zde jsme aspoň mohli ocenit vnější část kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je nejen skvostem díky své gotické architektuře, ale také je abnormální díky nesouměrnosti jeho předních věží. Tato asymetrie dodává kostelu nezaměnitelný a trochu tajemný charakter. Naši prohlídku Krakovem jsme zakončili rozchodem, kdy se každý mohl vydat kam chtěl. Poté už jsme nasedli do busu. Cestou jsme udělali rychlou zastávku u Schindlerovy továrny a pak už jsme jeli na hotel, abychom byli odpočatí na další den, kdy jsme měli na programu návštěvu solných dolů Wieliczka a prohlídku koncentračních táborů Osvětim a Březinka.

J. Moule

Vělička

Při nedávné návštěvě Polska se školou jsme navštívili slavný solný důl Vělička, který se nachází nedaleko Krakova. Tento podzemní komplex patří k nejstarším na světě a od roku 1978 je zapsán na seznamu UNESCO. 

Pří vstupu mě překvapila velikost a atmosféra dolu. Cestou dolů nás všechny překvapil počet pater, které jsme museli sejít do podzemí. Naše průvodkyně nás vedla několika patry, kde se nachází obrovské sály, dlouhé chodby, solné sochy, a dokonce i podzemní solná jezera. Přesto že jsme měli anglicky mluvící průvodkyni, tak jsme se mnoho dozvěděli. Největší dojem na mě udělala kaple svaté Kingy, která je celá ze soli (včetně lustrů, podlahy i oltáře). 

Celá prohlídka trvala přibližně 3 hodiny a byla zakončena cestou výtahem zpět nahoru (což byl zážitek sám o sobě). Během prohlídky si bylo možné zakoupit také suvenýry. V dole se nacházela hezká restaurace.

Solný důl je překrásným místem a určitě stojí za to ho navštívit. Dozvíte se mnoho zajímavých informací a nadýcháte se vzduchu, který je vhodný především pro astmatiky. 

B. Vágnerová

Vělička

Během školního zájezdu do Polska jsme navštívili několik zajímavých míst, ale to, které mi zůstalo nejvíc v paměti a nejvíce mě překvapilo, byl solný důl Vělička. Upřímně, moc jsem od toho nečekal, říkal jsem si, že půjde o pár tunelů, nějaké staré nástroje a dlouhý a nudný výklad o těžbě. Nakonec to ale bylo jedno z nejzajímavějších míst, kde jsem kdy byl.

Důl se nachází kousek od Krakova a funguje už od 13. století. Po vstupu nás čekalo sestupování po dlouhém schodišti hluboko pod zem, kde se před námi postupně začal objevovat úplně jiný svět – tunely, místnosti, sochy, a dokonce i obrovské síně, to všechno vytesané ze soli. Působilo to víc jako nějaká umělecká galerie než jako důl.

Nejvíc mě zaujala kaple svaté Kingy, která je nejen obrovská, ale také neuvěřitelně detailně propracovaná. Sochy, stěny, strop i lustry, téměř všechno je ze soli, a přesto to působí jako kamenný chrám. Je těžké uvěřit, že tohle všechno vytvořili horníci ručně, bez moderní techniky nebo vzdělání. Průvodce nám vyprávěl i o historii dolu, o tom, jak byla sůl kdysi považována za cennou komoditu a jak důl ovlivnil rozvoj celého regionu a částečně i celého státu. Zajímavé bylo i to, že se v některých částech dolu pořádají koncerty nebo svatby, především v již zmíněné kapli, a že sem jezdí lidé i kvůli léčbě dýchacích obtíží. Léčivý vzduch v dole má prý příznivý vliv na plíce.

Celá prohlídka trvala něco přes hodinu a půl a překvapivě jsem si velmi užil téměř
veškerý strávený čas, jediné, co mi občas vadilo, bylo zdlouhavé povídání o některých
věcech, které mi přišly nezáživné.

M. Klaus

Auschwitz Birkenau

Navštívit koncentrační tábor Auschwitz Birkenau bylo něco, co jsem aspoň jednou za svůj život chtěl zrealizovat. Zní to až zvráceně, že by člověk chtěl něco takového vidět, přijet na místo, kde milióny nevinných lidí zemřely. Není to ale morbidní kuriozita. I přes to, že všichni víme, co se na tomto místě stalo a viděli jsme spoustu fotek z tohoto místa, vidět vše na vlastní oči je úplně něco jiného. Toto místo slouží jako připomenutí chyb lidstva, na které bychom neměli zapomenout, abychom se jich mohli v budoucnosti vyvarovat.

Nejvíce nezapomenutelné okamžiky byly ty, když jsme vešli do budovy, které byla pojmenována ‚důkazy činů‘. Tato budova byla plná reálných předmětů, které patřily vězňům tábora. Byly zde místnosti plné brýlí, modlitebních rouch, bot, speciální sekce věnovaná jen pro dětské boty, kufry, které byly podepsány, kontejner plný hrnců a v neposlední řadě plná místnost vlasů. Když člověk procházel těmito místnostmi, uvědomil si pravý rozsah a zvrácenost činů, které se zde udály. To, co zde člověk viděl, je jen zlomek toho, co ve skutečnosti bylo nalezeno.

M. Zavřel

Solný důl Vělička

Druhý den našeho zájezdu jsme započali návštěvou solného dolu Vělička, který je nedaleko města Krakov. V dole se těží sůl od 13. století a těžba pokračuje i nadále. Celoročně se zde drží teplota 14 °C až 16 °C, což nás všechny překvapilo.

Hned ze začátku jsme sestoupili přibližně 380 schodů. Schody vedly dokola, až se nám chvílemi motala hlava. Po sestupu jsme se dostali do hloubky 64 metrů pod zem do jednoho z nejkrásnějších solných dolů v Evropě.

Chodby solného dolu Vělička mají přibližně 300 kilometrů, avšak pro turisty je otevřena trasa dlouhá 3,5 kilometru vedoucí do hloubky 135 metrů pod zem. Postupně jsme procházeli chodbami a všude kolem nás se třpytila sůl, ať už šlo o sochy, stropy, či podlahu. 

Jestli se v dole nachází místo, na které nikdo z nás nezapomene, je to rozhodně kaple svaté Kingy. Obrovský sál s několika sochami, lustry ze solných krystalů, podlaha připomínající mramor, zkrátka kouzelné místo, kde člověk jen přemýšlí, jak to někdo dokázal vybudovat. Vše totiž bylo postaveno ručně.

Cestou jsme zároveň míjeli podzemní jezera, kde se voda ani nehnula, byla klidná a rozhodně velmi slaná. Atmosféra byla příjemná, jako bychom se na chvíli ocitli v jiném světě. Nejspíš za to mohl i fakt, že čistý vzduch v dole je prospěšný dýchacím cestám.

Prohlídka utekla jako voda a pro cestu zpět na povrch jsme využili výtah, naštěstí. Celkem jsme totiž sestoupili až 800 schodů.

Celou prohlídkou nás provázela velmi milá průvodkyně, která na nás mluvila anglicky. Vše nám s úsměvem vysvětlila, nebránila se ani dotazům. I díky ní byla tato prohlídka krásným zážitkem, na který budeme všichni moc rádi vzpomínat.

T. Palmeová