JESENICKÝ ČUNDR EXPRESS

Dne 16. června v osm hodin ráno se na vlakovém nádraží začali scházet první účastníci projektu Jesenický čundr express. I přes deštivé počasí se ve vzduchu nesla pozitivní atmosféra
z nadcházejících dní. Po půl deváté náš vlak opustil hlavní nádraží ve Varnsdorfu a vydal se na dlouhou cestu do Jeseníků. Kvůli velikosti jednotlivých kupé bylo potřeba šetřit místem. Věci nebylo možné někam vybalit, takže stačilo jen ustlat postele a poté nás čekala desetihodinová cesta do první cílové stanice, kde se nacházelo muzeum K-S 8 „U Nádraží“. Jednalo se o pěchotní srub neboli bunkr z druhé světové války, ve kterém jsou vystaveny zbraně, munice a další původní věci z období války. Následně jsme přejeli do stanice Horní Lipová, kde jsme se kolem deváté hodiny večer vydali k samoobslužnému lesnímu baru. V nabídce byly buřty, limonády, džusy a pro dospělé i piva. Do vlaku jsme se vrátili už potmě. Díky zdlouhavé cestě jsme byli všichni unavení a po návratu jsme šli hned spát.

Druhý den ráno jsme mohli vyzkoušet jídelní vůz a snídani si zakoupit, nebo využít vlastních zdrojů a snídani si uvařit. Po snídani jsme vyrazili dále a navštívili jsme jeskyni Na Pomezí.
Odpoledne jsme se vydali do nedalekého lomu, kde jsme měli možnost se vykoupat. Voda byla studená, ale příjemně osvěžila. Cestou zpátky si studenti sexty a septimy pro mladší účastníky připravili několik pracovních listů. Děti byly rozděleny do skupin a jejich úkolem bylo dojít bez vedoucího až do poslední zastávky a vyplnit ve skupině pracovní listy. Večer nás už čekal jen odpočinek a vaření si večeře.

Ve středu ráno jsme přejeli do stanice Ramzová a vydali se na celodenní výlet. Když jsme vyjeli lanovkou na Šerák, zastavili jsme se v restauraci Chata Jiřího. Dále jsme se vydali na
třináctikilometrový okruh s krásnými výhledy. Spatřit jsme mohli i Praděd. Po cestě jsme narazili na potůček, který jsme ihned využili k ochlazení a opláchnutí. Následně jsme našli i malou útulnou italskou hospůdku. Zakoupili jsme si domácí mošt, ledový čaj nebo domácí limonádu. Od hospůdky to k vlaku už nebylo daleko. U našeho tábořiště v zastávce Ostružná byla restaurace, kterou využilo hned několik účastníků. Po večeři se vyhlásily skupiny, které byly ve vyplňování pracovních listů nejlepší.

Poslední den ráno se vlak přesunul do stanice Lipová Lázně Jeskyně a naše poslední cesta vedla do 4 km vzdálených Priessnitzových lázní, kde jsme si prošli rozlehlé lázně a navštívili jeden z nejnavštěvovanějších pramenů – Slovanský pramen. Poté jsme se už vydali na vlakové nádraží, kde na nás čekal náš express a mohli jsme tak vyrazit domů.

Projekt byl díky skupině našich vyučujících perfektně naplánovaný. Bohužel kvůli komplikacím na trati se program musel měnit a přizpůsobovat se okolnostem. I přes psychickou náročnost byl za mě celý výlet velice povedený a všechny zúčastněné učitelky mají můj velký obdiv.

Aneta Bafiová, G7