
Andzej Sapkowski, známý a uznávaný spisovatel a autor knižní série Zaklínač. CD Projekt Red, je polské herní studio, které se díky adaptacím Sapkowského knížek proslavilo. Kde je problém, že Sapkowski nesnáší tuto herní sérii a pohrdá jí?
Vše začíná v roce 1997, kdy Sapkowski prodává studiu práva na zadaptování jeho knížek. Autoři mu nabízí podíl z prodejů her, ale Sapkowski nevěřil, že by hry mohly dosáhnout nějakého úspěchu, a tak požádal pouze o 35 tisíc zlotých (asi 200 000 korun). V roce 2007 vychází hra Zaklínač, která slaví poměrně velký úspěch, a studio nabízí Sapkowskému, aby změnili smlouvu a mohl získat alespoň pár procent z her, jenže Sapkowski znovu odmítá z hlavního důvodu - kvůli své hrdosti. V roce 2011 vychází druhý díl Zaklínače a sklízí znovu poměrně velký úspěch a okolo herní série se začíná tvořit fanklub.
V té době začínají Sapkowskému hry vadit, protože na všemožných setkáních dostává otázky týkající se právě her. Autor na sjezdech hrami pohrdá, prý jeho a knihy nezviditelňují a říká, že knihy se proslavují a nepotřebují k tomu nějaké hry. Jenže přichází rok 2015 a s ním Zaklínač 3 Divoký hon, jež je považován za jednu z nejlepších her v historii. Prodeje vylétly do astronomických částek a většina herních fanoušků následně kupuje i knihy Sapkowského. Dnes už nikdo nemůže popřít, že hry pomohly knižní sérii. Díky hrám se dočkaly knihy i seriálu od Netflixu.
Tato aféra končí tím, že Sapkowski prohlašuje, že hry profitují z knížek a ne naopak, ale následně žádá přes své právníky studio o 16 milionů dolarů za práva. Je pochopitelné, že Sapkowski hrám v roce 1997 nevěřil a že následně litoval svého rozhodnutí, ale většina herní komunity má na to názor stejný, a to že se problém mohl vyřešit i jinak.
Jonáš Bradík
G4
Líbí se Vám článek?
Podívejte se na další články

Památník Terezín - Soutěž 2023
Slavnostní vyhlášení XXIX. ročníku literární a XXVII. ročníku výtvarné soutěže Memoriálu Hany Greenfieldové

Pokusy na projektovém dni
Milan Zavřel nám ve svém článku představí chemický projekt paní učitelky Málkové. Na co se těšil nejvíce? Na pokusy.

Hledání hranic, aneb proč by měl každý alespoň jednou putovat po horách
"Má romantická idea o toulkách po lesních cestách, panoramatických výhledech do krajiny, ze které vystupují mohutné skály, o čerstvém horském vzduchu a upevnění přátelství se spolužáky byla poněkud naivní. První den s krosnou na zádech smetl mé představy stejně, jako voda smete suchý rákos." Eliška Pondělíčková