Kdybych…
Kdybych měla možnost promluvit k tisícům lidí, předat jim nějakou zprávu, myšlenku, zeptat se na otázku, co bych jim vlastně chtěla říct? Kdybych měla tu možnost, co bych napsala na billboard, aby to každý mohl vidět? Toť oč tu běží! Teda alespoň mi tahle otázka, pocházející kdoví odkud, utkvěla v paměti.
Nový rok je obecně vnímaný jako jakýsi milník. Spojujeme si s ním nové začátky, konce, slibujeme si mnohé, máme spoustu očekávání a určitě v podvědomí minimálně jedno předsevzetí. V období adventu panuje mezi lidmi zajímavá atmosféra, alespoň já ji tedy cítím, ačkoli rok co rok tak nějak uhasíná s tím tlakem a neustále se zrychlujícím života-během. Je to čas, kdy jsme k sobě více vnímaví, otevření, pociťujeme sounáležitost.
Ze všech stran se na nás valí reklamy, bannery, zprávy o vánočních akcích na kterých nesmíme chybět, slevách na věci, bez kterých nemůžeme žít a letos k tomu všemu ještě šílený frmol kolem voleb.
Říkám si, co kdyby tak byl ten prostor využitý trochu jinak? Kdykoli vidím billboardy, jak při nejlepším pobaví, ale ve skutečnosti nesdělují nic než povrchní informace, anebo propagují produkt nebo službu. Co kdyby se pozornost, kterou takovému billboardu lidé věnují, přetvořila v něco opravdu užitečného a přimělo to alespoň někoho se na chvíli zamyslet? S jakým uvědoměním bych chtěla vkročit do nového roku?
Můj vzkaz, jehož inspirací byla slova mé dětské lásky medvídka Pú od A. A. Milneho, by mohl mít asi takovou podobu:
Tereza Valová
G7.A
