Úvodní slovo
Na úvod by bylo dobré říci. Spousta lidí, jen co slyší slovo feminismus, se vzpříčí myšlence, která má být danou zprávou předána bez ohledu na její obsah, což je logické s ohledem na věc, že feminismus v poslední době překračuje hranici. Už není vždy jen nenásilným projevem názoru a prosazování těchto ideologií, nýbrž téměř nucené tlačení, aby všichni tuto myšlenku přijali za svou. Ovšem samozřejmě tomu tak není vždy.
Pro začátek dejme na chvíli všechny předsudky stranou a pojďme na vše koukat objektivně, s nadhledem. Feminismus je soubor ideologií, které mají za účel docílit rovnosti mezi gendery, vyvrátit stereotypy a zabránit utlačování žen. Jeho definicí nastává spousta nejasností, protože utlačování si každý představuje jinak. Je problém ho konkrétně definovat, čehož mohou využít radikální zastánci feminismu. Dobré by bylo si ještě říci, že feminismus se vztahuje na rovnoprávnost všech genderů, není pouze o ženách a mužích, ale dnes se zaměříme na tyto dva gendery.
O co feministickým hnutím jde?
Jak je již psáno výše, jde o zabránění utlačování žen, právo volit, zastávat vysoké funkce ve firmách, být za stejnou práci stejně platově ohodnoceny (gender pay gap), jde samozřejmě i o mnoho dalšího, což je problém hlavně v zemích třetího světa, tedy v zemích málo ekonomicky rozvinutých (pro představu Česká republika patří do zemí druhého světa).
Pozitivní dopady feminismu
Jako první bychom měli jmenovat pozitiva feminismu. Ať už si to myslíte, nebo ne, feminismus je znatelný v každodenních činnostech, jelikož feminismus je v podstatě respekt vůči ostatním. Kupříkladu, abychom mohli vést zdvořilou konverzaci, nebo aby naše komunita mohla dosahovat pokroků, jelikož ženy jsou pro celou komunitu velmi důležité. Ne nadarmo byl na začátku všech věků matriarchát. Ženy svět v mnohém obohatily, jestli mám být konkrétní např. injekční stříkačky, pivo, kamerové systémy a v neposledním algoritmus. Ženy si zaslouží přinejmenším respekt. Všichni víme, že všechno na svět nepřineslo a všechno na světě nezapříčinilo jenom jedno pohlaví.
Kde je problém?
Problém nastává u radikálních zastánců feminismu, kteří kolikrát řeší nepodstatné věci, nebo usilují o práva, která by je privilegovala. Pochopitelně se nesmí zapomínat na spoustu zastánců těchto ideologií, kteří dělají vše v tom nejlepším úmyslu a konají v zájmu ostatních. Proč jsou tzv. radikální feministé problém, se ptáte? Protože, když působí rozruch, káží vodu a pijí víno, ať předpokládají, že na ně lidi zareagují jakýmsi protiútokem. Když usilují o privilegia a ne o zrovnoprávnění, znevýhodňují ostatní na úkor šíření myšlenky rovnoprávnosti. Ukazují kolem sebe prstem, čímž se mimochodem spousta těchto radikálních feministů dopouští machiavellismu („účel světí prostředky“), kvůli tomu je lidé jednoduše přestanou brát vážně. Vše bude mít za účinek akorát antifeministickou rebélii a lidem se myšlenka feminismu znelíbí, což se dle mého názoru aktuálně děje. Je to pomyslný krok zpátky. Samotnou myšlenku feminismu přehlušuje jakýsi nový radikální směr feminismu jakožto jeho odvětví.
Platy a pracovní podmínky
Problém s platy nastává u fyzicky náročných prací. Muži, čistě přírodními faktory, mají lepší tělesné predispozice k fyzicky náročným pracím. Ve většině případů muži dosahují „vyšších“ fyz. výkonů. Avšak velké množství mužů si z těchto prací odnáší fatální zranění, více než ženy. U fyz. náročných úkonů jsou ženy jaksi privilegované, ale jak jsem psal, je to pouze z důvodu fyziologie. Neboť muži jsou více kompetentní k vykonávání fyz. náročných úkonů (níže přikládám graf). Například u takovýchto zaměstnání, nebo u zaměstnání, kde hraje ústřední roli sledovanost, není boj za rovnocennost platů tak úplně namístě. Ovšem na všech ostatních pracovních pozicích mohou být ženy se stejnými schopnostmi jako muži, stejně kompetentní, přesto ne vždy stejně placeny (nemusí tomu tak být vždycky). Pokles platu nastává zvláště po tom, co žena poprvé porodí. Po porodu prvního dítěte platy žen výrazně klesají na rozdíl od mužů, což je kvůli profesní segregaci (přikládám graf). Vyloučení zaměstnavatelem se pochopitelně netýká jenom žen.
Před létem roku 2020 se ve Spojených státech rozmohl takový nešvar. Reprezentantky tamního fotbalového týmu po výhře MS žen hlásaly srovnání platového propadliště mezi nimi a jejich mužskými kolegy. Tento příklad je ukázkou toho, že se přístup rovnocennosti platů nemůže praktikovat všude. U komerčního sportu, příkladem je právě fotbal, putuje většina prostředků na chod klubu z kapes sponzorů a vše samozřejmě ovlivňuje i sledovanost. A jak je vám s největší pravděpodobností známo, tak ženský fotbal není pro oko diváka tolik přitažlivý, tudíž se do jeho sponzorování velké značky nehrnou, tím pádem má klub na platy mnohem menší rozpočet. Vlastníci těchto klubů si finance na platy nemohou jen tak vycucat z prstu a klub se musí vejít s platy do rozpočtu na což se vztahuje FFP (financial fair play – klub by neměl investovat více než vydělá).
Pracovní podmínky
Pracovní podmínky provází problém sexismu. Nemusíte být feminista, aby vám bylo jasné, že tohle není správné. Rád bych řekl, že s tímto bodem mají problém lidé, kteří nemají dostatečnou mozkovou kapacitu na chápání závažnosti těchto problémů ve společnosti. Tím chci naznačit, že kdo není způsobilý respektovat druhé pohlaví, tak s největší pravděpodobností nebude schopen respektovat ani to své. U tohoto bodu není o čem diskutovat, pracovní podmínky by měly mít oba tábory stejné.
Práva
Tohle bych vzal jenom zkrátka. Jestli tohle čtete, jste na 99,9% Čech. Podle zvyků a zdejší kultury předpokládám, že se shodneme na tom, že ženy by měly mít právo volit, právo interrupce, právo na vzdělání a to jsem jich teď vyjmenoval jenom pár a to pouze těch, o kterých se hodně mluví. U nás je tomu samozřejmostí, ale ve spoustě dalších zemí to samozřejmost není, např. v sousedním Polsku minulý rok v říjnu ústavní soud dospěl k názoru, že interrupce je proti ústavní, i když je plod poškozený. Výjimkami jsou pouze plody, které jsou důsledkem incestu, znásilnění nebo je-li v ohrožení života matka. Podobně je tomu v Lichtenštejnsku, Monaku, Vatikánu, Irsku, Mexiku a na Maltě jsou potraty ilegální a v Číně úplně zakázány.
Závěr
Na závěr bych chtěl říct, že nic z výše uvedeného nemělo nikoho poškodit a nebylo myšleno jakkoliv ofenzivně. Nesnažil jsem se navrhovat řešení. Šlo o shrnutí nejpodstatnějšího s obohacením příklady a grafy. Jestli máte na věc jiný pohled, je to samozřejmě v pořádku.
Dominik Marek Sieber
