V úterý 5.10. jsme měli možnost po více než roce na zrealizování projektových dnů, a to se stalo skutečností.
Brzké vstávání a následný brzký odjezd vlakem do Liberce. Po příjezdu únavu a nevyspalost vystřídala soustředěnost a touha po poznání. Všichni, co se na tuto výpravu do Univerzitní knihovny Technické univerzity v Liberci vydali si mohli vybrat projekt, který by byl jednodušší, možná zábavnější, ale všichni přítomni si vybrali cestu složitější, ovšem mnohem naučnější. Možná by se dalo říct, že si vybrali „cestu za poznáním“, ať už to zní jako klišé, jak chce. A že nevážili cestu zbytečně, hned po vkročení do dveří už se nové poznatky jenom hrnuly, a to od toho, jak si správně najít knihu ke studiu po zákulisní zajímavosti z vysokoškolských knihoven od systému řazení knih až po jejich získávání a vyřazování, ale to zdaleka nebylo všechno.
Nutno podotknout, že to všechno byly velmi cenné poznatky cestu jsme nevážili zbytečně, ale kdo neuvidí, neuvěří.
Dominik Sieber
G6.B
Líbí se Vám článek?
Podívejte se na další články
Na svatého Martina, do Národního muzea
"Dne 11.11.2023 se osm primánů a primánek, dvě terciánky, jedna kvartánka a paní učitelka Mágrová vydali místo na Svatomartinský průvod do Národního muzea."
Hobby naší primy A
„Každý z nás má nějaké hobby neboli koníčka a mě zajímalo, jaké koníčky mají studenti z primy A, proto jsem se vydala na průzkum." Anička Menšíková
CO KDYBY...
„Občas tak jedu autobusem a projíždím město, kde jsem vyrůstala. Koukám z okna a pozoruji lidské životy kolem. Občas přemýšlím o tom, co by bylo, kdybych neudělala stejná životní rozhodnutí. Co by bylo, kdybych byla perfektní, kdybych odpustila všem kolem? Co by se stalo, kdybych v jedné maličké uličce mé životní metropole zvolila jinou odbočku? Co by se stalo, kdybych nepotkala ty stejné lidi? Jak by můj život vypadal, kdyby těch lidí z mého života tolik neodešlo? Jaká bych byla já?“ Karolína
