
V úterý 5.10. jsme měli možnost po více než roce na zrealizování projektových dnů, a to se stalo skutečností.
Brzké vstávání a následný brzký odjezd vlakem do Liberce. Po příjezdu únavu a nevyspalost vystřídala soustředěnost a touha po poznání. Všichni, co se na tuto výpravu do Univerzitní knihovny Technické univerzity v Liberci vydali si mohli vybrat projekt, který by byl jednodušší, možná zábavnější, ale všichni přítomni si vybrali cestu složitější, ovšem mnohem naučnější. Možná by se dalo říct, že si vybrali „cestu za poznáním“, ať už to zní jako klišé, jak chce. A že nevážili cestu zbytečně, hned po vkročení do dveří už se nové poznatky jenom hrnuly, a to od toho, jak si správně najít knihu ke studiu po zákulisní zajímavosti z vysokoškolských knihoven od systému řazení knih až po jejich získávání a vyřazování, ale to zdaleka nebylo všechno.
Nutno podotknout, že to všechno byly velmi cenné poznatky cestu jsme nevážili zbytečně, ale kdo neuvidí, neuvěří.
Dominik Sieber
G6.B
Líbí se Vám článek?
Podívejte se na další články

CO KDYBY...
„Občas tak jedu autobusem a projíždím město, kde jsem vyrůstala. Koukám z okna a pozoruji lidské životy kolem. Občas přemýšlím o tom, co by bylo, kdybych neudělala stejná životní rozhodnutí. Co by bylo, kdybych byla perfektní, kdybych odpustila všem kolem? Co by se stalo, kdybych v jedné maličké uličce mé životní metropole zvolila jinou odbočku? Co by se stalo, kdybych nepotkala ty stejné lidi? Jak by můj život vypadal, kdyby těch lidí z mého života tolik neodešlo? Jaká bych byla já?“ Karolína

Krásná cesta s rizikem
„Slovinsko a celkově turistický kurz byl opravdu skvělý zážitek. Země je to opravdu krásná. Napadlo ale někoho vůbec, jak moc rizikové to může být?” Damian Vambera

Kdybych měla možnost promluvit k tisícům lidí
„Kdybych měla možnost promluvit k tisícům lidí, předat jim nějakou zprávu, myšlenku, zeptat se na otázku, co bych jim vlastně chtěla říct? Kdybych měla tu možnost, co bych napsala na billboard, aby to každý mohl vidět? Toť oč tu běží! Teda alespoň mi tahle otázka, pocházející kdoví odkud, utkvěla v paměti...“ Tereza Valová