Když Francis Fukuyama ohlásil konec dějin nástupem liberálně demokratického systému, jako by předznamenal nedávný pocit mnohých, že vše je neměnné. Samozřejmý svět „společnosti růstu růstu“ (Bělohradský) si zvykl na ekonomická čísla, výkony, markety přeplněné k prasknutí a téměř neomezenou svobodou cestovat kamkoliv za jakýmkoliv účelem. Taková Belle Époque (krásná doba) konzumní společnosti.
Teď, v šeru nejen krátkých dnů, v záři spíš rozpačitých vánočních ozdob, začala brát představa mnohých samozřejmostí za své. Současná doba pandemie covidu-19 a tekutých hodnot korektních tváří (Baumann) by nás všechny mohla přivést zpátky k základním otázkám. Jak říká C. S. Lewis, pokud jste se vydali špatným směrem, pak je paradoxně nejrychlejší cestou dopředu udělat krok zpět, na začátek.
Narození betlémského dítěte je nabídkou takového začátku pro každé lidské srdce. Je nadějí Světla vstupujícího do temnot času. Ten, jehož narození a příchod předpověděli všichni proroci Izraele, nám připomíná, že máme velikou důstojnost, že nejsme jen nějakým zvrhlým zvířetem, ale že je v nás cosi převzácného. Božský dotyk odkazující na naši identitu: bytí Božím obrazem. Bez tohoto dotyku by nebylo možné vůbec mluvit o lidské bytosti ani o lidském společenství. Zajímavé je, že si tuto identitu člověka uvědomovali ti, kteří svými myšlenkami ustavili základ kultury současné Evropy. Myslím na Sokrata, Platóna i Aristotela.
Vánoce jsou svátkem velkého obdarování. Byly by téměř nemyslitelné bez záře dětských očí. Byly by nemyslitelné bez darování člověka člověku, které ničím nevykoupíte. Darování ve formě láskyplného společenství. I Bůh zve člověka do takového společenství tím, že nabízí sám sebe skrze svého Syna. Nabízí podíl na svém životě, neboť neumí dávat jen „drobné“. On dává plnost, sám sebe. Život v plnosti. A na rozdíl od lidí nebere své dary zpět.
Tajemství Vánoc nám říká, že lidský život má hluboký smysl. Každá chvíle, kterou prožijeme je posvátná. Záleží na mnohém – na laskavém slově , které povzbuzuje. Na lásce, jež dává život. Na pohlazení místo pěsti. Na úsměvu (ačkoliv nás nic nestojí). Záleží na námaze i odpočinku, či na zření mořské hladiny…
V neposlední řadě je tajemství Vánoc spjato s textem poslední knihy Bible, Zjevení sv. Jana – apokalypsy vypovídající o vyústění lidských dějin:
„… Bůh bude s nimi a setře jim každou slzu z očí. A smrti už nebude – neboť co bylo, pominulo. Ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, všechno tvořím nové… “
Mgr. Jan Hedvík + jáhen
Publikováno: 13.12.2020